Vítejte na nových stránkách Bor cupu
DSC_0769.jpg
Je to tady! S dohasínajícími plameny olympijského ohně v Soči se po finálovém obskočáku v Lasvicích dozvídáme konečně jméno celkového vítěze jubilejního desátého ročníku prestižního zimního seriálu BorCup. A není jím nikdo jiný, než Valaška, který udržel prapor OK BOR opět nejvýše a jako správný prezident pořádajícího oddílu nedopustil, aby desáté jméno vyryté na putovním poháru patřilo nečlenu tohoto borského klubu. A tak zatímco na senzační medaile českých olympioniků již pomalu sedá prach, Česko žije dál svůj zlatý příběh!
Přestože o vítězi bylo jasno v podstatě již před finálovým závodem (neboť způsob a náskok jakým vítězný borec opanoval první pozici byl prostě famózní), sám lídr odmítal se skromností sobě vlastní a z úcty k ostatním soupeřům předzávodní vítězné rozhovory i tzv. květinový ceremoniál. Nyní však již oslavy mohou propuknout naplno a není jistě náhodou, že dva největší hrdinové novodobé sportovní historie jsou jedné generace, neboť jak Valaška, tak Ole Einar Bjoerndalen jsou téhož ročníku a ve svých 40 letech dokazují, že je s nimi třeba stále počítat. Sportovní příběh Valašky dává příklad začínajícím talentům a ukazuje, že spojí-li se neutuchající vůle po vítězství, tvrdá každodenní dřina a vysoké morální hodnoty, je možné dosáhnout met nejvyšších.
Valaška začal s orienťákem ve druhé třídě základní školy. Po 28. místě na prvním fáborkovém závodě si řekl, že tudy cesta nevede a začal běhat s mapou, v deseti letech pak začal pravidelně vozit medaile ze závodů tehdejšího krajského žebříčku a vysloužil si tak u soupeřů přezdívku Rudá Armáda (neboť šel od vítězství k vítězství). Další výkonnostní vzestup znamenal v 15 letech zařazení nejprve do dorosteneckého a následně juniorského reprezentačního týmu ČR a polička s medailemi z mistrovství ČR se v jeho málem pokojíku začala pod tíhou kovů povážlivě prohýbat. Slibně rozjetou kariéru mladého sportovce však následně zabrzdila série zranění. Ani dvě operace kolene a náročná operace páteře však nedokázaly utlumit jeho touhu po vítězství a chuť do dalšího tréninku. A tak zatímco soupeři trénovali ve speciálních podmínkách pod vedením profesionálních trenérů, učil se tento chlapec znovu chodit a běhat kolem paneláku na rodném novoborském sídlišti, aby se nakonec na prahu 40 let vrátil tam, kam vždy patřil a stanul znovu na stupni nejvyšším. Prostě ideální příběh pro Hollywood z pera spisovatele jménem život.
DSC_0725.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one